Královna Anna Falcká (¤ 1329, provdána 1349, † 2. 2. 1353), II. manželka Karla IV. Druhou manželku si Karel hledal sám a řídil se diplomacií a politickými potřebami. Dcera rýnského falckraběte Rudolfa II. Wittelsbacha tyto požadavky splňovala. Po boku Karla IV. prožila pouhé čtyři roky. Narodil se jí syn Václav, který však brzy zemřel. Anna prý byla podezírána, že přiotrávila svého manžela nápojem lásky. Karel v době jejich manželství vážně onemocněl. Nemoc patrně souvisela s dřívějšími Karlovými sportovními výkony – následkem turnajového úrazu. Po uzdravení se Karel změnil ve velmi usedlého vladaře a turnajů se účastnil jen jako divák. V královské hrobce v katedrále sv. Víta byly nalezeny tkaniny, v nichž byli zemřelí pohřbeni. Některé se podařilo časově určit a rekonstruovat střih. Oděv královny je zobrazen podle těchto vzorů.

Královna a císařovna Anna Svídnická (¤ 1339, provdána 1353, † 11. 7. 1362), III. manželka Karla IV. Dcera Jindřicha II. Javorského a Kateřiny Uherské, sestry uherského krále Ludvíka a jediná dědička svého strýce Bolka Javorsko−Svídnického byla původně určena jako nevěsta pro prince Václava, syna Karla IV. a Anny Falcké. Po smrti obou se Karel rozhodl oženit se s ní sám. Krátce po sňatku byla korunována v Praze byla 28.7.1353 a v Cáchách 9.2.1354. Oba manželé se odebrali na korunovační jízdu do Říma a ona se tak stala první českou královnou, ozdobenou hodností římské císařovny. Byla krásná a rozmarná, inteligentní, například si dopisovala s Petrarkou. Stala se ozdobou Karlova dvora a často s ním cestovala. Byla matkou Alžběty a Václava, pozdějšího českého krále. Šaty dobového střihu má ozdobeny vzorem převzatým z textilií z hrobky Karla IV. a jeho manželek. Český čepec − nařasená rouška zvláštního střihu − byl oblíben i na uherském dvoře, kde byla vychovávána. Zemřela při porodu třetího dítěte.

Královna a císařovna Eliška (Alžběta) Pomořanská (¤ 1347, provdána 1363, † 1393) IV. manželka Karla IV. Dceru Bogislava V. Pomořanského a Alžběty, polské princezny, dcery krále Kazimíra III., pojal Karel za manželku na prahu kmetství, 47 letech. Královna si chotě oddaně vážila jako vladaře a otce svých dětí. Porodila jich šest a čtyři se dožily dospělosti. Eliška byla velmi schopná, měla i vladařské ambice. Jako velitelka branné pohotovosti, i jako diplomatka a obratná ekonomka. Manželovi byla účinnou pomocnicí a těšila se jeho úctě i respektu. Mimořádnou tělesnou zdatnost královny zmiňuje Beneš Krabice z Weitmile: „Lámala podkovy a nože a trhala pancíře na těle rytířů. Šířila se zvěst, že od dob kněžny Libuše nebylo v Čechách silnější ženy.“ Po ovdovění z Prahy nespěchala. Ač ostražitá ke svému nevlastnímu synu Václavovi, často jej zastupovala při různých protokolárních setkáních. Eliška je zobrazena se svými dětmi. Vlevo je Anna, pozdější anglická královna a žena Richarda II., vpravo syn Zikmund, pozdější český král, syn Jan Zhořelecký a dcera Markéta.

Král Václav IV. (¤ 26. 2. 1361, vládl od 1378, † 1419) Český král, korunován již r. 1363. Synovi Karla IV. a Anny Svídnické se dostalo dokonalého vzdělání. Václa neměl velkou vladařskou ctižádost a nezdědil ani otcovy vladařské vlohy. Miloval lov a také krásné knihy. Dal si zhotovit krásné rukopisy, z nichž část se dochovala ve Vídni. Složitá politická situace v Evropě a v říši a intriky příbuzných odváděly krále nejen na jeho lovecké hrady, ale také k vínu. Odpůrci jej dvakrát zajali a věznili. S jeho uvězněním se pojí legenda o krásné lazebnici, která měla Václavovi pomoci k útěku. Jeho náklonnost k lazebnicím je jen pomluvou; nepřátelé využili výzdobu Václavovy Bible, kde lazebnice symbolizují jeho manželskou lásku k manželce Žofii (v rukopisu E = Eufemie). Významným činem bylo vydání Kutnohorského dekretu, jímž obrátil na naléhání rektora univerzity Jana Husa ve prospěch domácích poměr českých a cizích učenců na otcem založené univerzitě. Když se země rozhořela husitskou revolucí, vymkla se mu vláda již dávno z rukou.

Královna Jana Bavorská (¤ 1356, provdána 1370, † 31. 12. 1386), I. manželka Václava IV. Jejími rodiči byli Albrecht I., dolnobavorsko−straubinský vévoda, hennegavsko−hollandský a seelandský hrabě a rýnský falckrabě, a Markéta Břežská. Roku 1370 se konal v Norimberku sňatek, korunovace obou manželů na římského krále a královnu v Cáchách roku 1376. Byla milá, veselá, přívětivá a naučila se i česky. Manželství s Václavem bylo láskyplné, ale bezdětné. Její smrt na Karlštejně je opředena pověstmi o tom, že ji zadávil Václavův lovecký pes, nebo že podlehla vzteklině. Nic z toho není doloženo. Nabízí se úvaha, zda tato pověst nevznikla na základě iluminace z rukopisu bible Václava IV. Miniatury jsou plny symboliky, někdy pozorovateli těžko srozumitelné. Jedna miniatura zobrazuje hříšnou Jezabel zadávenou psy jako trest Hospodinův. Ovdovělý Václav tak podlehl žalu, že se ani nemohl zúčastnit pohřbu.

Královna Žofie Bavorská (¤ 1376, provdána 1389, †26. 9. 1425 nebo 1428)II. manželka Václava IV. Jejími rodiči byli Jan II. Wittelsbach a Kateřina z Gorice, byla neteří Václavovy první ženy. Václav se ženil z lásky. Nevěsta byla dcerou ne příliš významných rodičů. Vznik nádherných rukopisů měl tento sňatek královsky oslavit. Bible Václava IV. byla společným rukopisem krále a královny a rukopis Willehalm apotheosou manželské věrnosti. Královna ráda tancovala a byla krásná, zbožná a nakloněna Janu Husovi, jenž byl jejím zpovědníkem. Po Václavově smrti se uchýlila pod ochranu švagra Zikmunda. Zemřela v Bratislavě, kde je i pohřbena.

Král a císař Zikmund Lucemburský (¤ 1368, vládl od 1436, †1437), český král od roku 1436. Syn Karla IV. a Elišky Pomořanské byl dědicem nevlastního bratra Václava. Získal českou korunu, když už byl králem uherským a císařem římským. Uherskou korunu získal sňatkem s dědičkou uherského království Marií, která však brzy zemřela. Titul král římský − po papežské korunovaci císař římský byl čestný titul prvního z prvních a byl volen kurfiřty. Byl významným a schopným evropským politikem. Čelil neustálému tureckému nebezpečí a za své hlavní poslání považoval nastolit řád v církvi, která se po dlouhá desetiletí potácela v krizi a schizmatu – soupeření dvou až tří papežů. Zikmund svého cíle, aby církev měla jednu hlavu, dosáhl. Ačkoliv se svým státnickým umem přiblížil svému otci, je u nás nedoceněn. Vyčítá se mu smrt Jana Husa a křížové výpravy proti husitům; zapomínáme přitom, že Husovu tragickému konci zabránit nemohl a husitské hnutí mu bránilo ujmout se oprávněného dědictví po bratru i otci. Ti bylo nejen jeho právo, ale i odpovědnost.

Královna a císařovna Barbora Celjská (¤ 1390 −95, provdána 1408, † 1451), II. manželka Zikmunda Lucemburského Když si Zikmund bral za manželku Barboru, dceru hraběte cejslého a bána chorvatského, byli považováni za nejkrásnější evropský královský pár. Královna byla krásná, štíhlá, s bílou pletí, pikantními pihami. Už tenkrát používala kosmetiku. Byla stejně temperamentní, ctižádostivá a vládychtivá, jako manžel, a tak prožívali období sblížení i vášnivých sporů. Katoličtí letopisci jí přičítali neřesti nejspíš proto, že měla snahu vyjednávat se stranou podobojí. Manžel ji na konci svého života internoval, protože se neshodli o nástupnictví. Barbora nesnášela zetě Albrechta a prosazovala nástupnictví vnučky, zasnoubené do Polska. Vnučka Alžběta se později stala matkou českého krále Vladislava Jagellonského. Toho se ale Barbora nedožila. Jako vdova se uchýlila na své věnné hrady a zabývala se alchymií.

Král Albrecht Habsburský (¤ 10. 8. 1397 ve Vídni, vládl 1437−1439, † 27. 10. 1439) Syn vévody Albrechta IV. Habsburského, držitele Horních a Dolních Rakous, a Jany Žofie dolnobavorsko−straubinské. Osiřel v sedmi letech. Čtrnáctiletý strýci a poručníky prohlášen za zletilého, byl zasnouben s dvouletou Alžbětou Lucemburskou. Tchán Zikmund v něm viděl syna. Dva roky po sňatku ho Zikmund prohlásil za svého dědice a moravského markraběte (moravskými stavy byl uznán 9. 9. 1434). Byl cílevědomý s pevnou vůlí, rytířským vystupováním,a. přímý, bezelstný, střídmý, tvrdý, málomluvný a tchánovi oddaný. Nikdy nechodil bez meče. O jeho zásadovosti svědčí i jeho heslo: Amicus optima vitae possessio (Přítel je to nejlepší, co lze v životě mít). Byl vévodou rakouským, králem římským (18. 3. 1438 korunován) a uherským (1. 1. 1438). Českým králem byl zvolen 27. 12. 1437, 6. 5. 1438 schválen stavy a 29. 6. 1438 korunován. Zemřel náhle na úplavici v Langendorfu (Nesmily, Neszmély) u Ostřihomě, když se vracel z tažení na Turka. Byl pochován ve Stoličném Bělehradě (Székesfehervár).

Královna Alžběta Lucemburská (¤ 28. 2. 1409 v Praze, provdána 1421, † 19. 12. 1442) Rodiče Zikmund Lucemburský a Barbora Celjská. Už dvouletá byla zasnoubena čtrnáctiletému Albrechtovi Habsburskému a dvánáctiletá za něho provdána. Albrecht naprosto podléhal její vůli. Byla rozenou vládkyní, krásná, panovačná, lstivá a energická. Měla odpor k českému prostředí a v dospělosti již do Čech nevkročila. Albrechtovi porodila čtyři děti. Dcery Annu a Alžbětu − pozdější matku Vladislava Jagella. Syn Jiří zemřel brzy po narození a syn Ladislav se narodil po otcově smrti. Alžběta svedla odvážný a statečný zápas o Ladislavovo dědictví, dala ho korunovat už jako kojence. Podporovali ji čeští páni působící na Slovensku a známí jako bratříci − např. Jan Jiskra z Brandýsa. Zemřela náhle v Rábu (Györ).

    © jph 2021

---