 | Král Albrecht Habsburský (¤ 10. 8. 1397 ve Vídni, vládl 1437−1439, † 27. 10. 1439)
Syn vévody Albrechta IV. Habsburského, držitele Horních a Dolních Rakous, a Jany Žofie dolnobavorsko−straubinské. Osiřel v sedmi letech. Čtrnáctiletý strýci a poručníky prohlášen za zletilého, byl zasnouben s dvouletou Alžbětou Lucemburskou. Tchán Zikmund v něm viděl syna. Dva roky po sňatku ho Zikmund prohlásil za svého dědice a moravského markraběte (moravskými stavy byl uznán 9. 9. 1434). Byl cílevědomý s pevnou vůlí, rytířským vystupováním,a. přímý, bezelstný, střídmý, tvrdý, málomluvný a tchánovi oddaný. Nikdy nechodil bez meče. O jeho zásadovosti svědčí i jeho heslo: Amicus optima vitae possessio (Přítel je to nejlepší, co lze v životě mít). Byl vévodou rakouským, králem římským (18. 3. 1438 korunován) a uherským (1. 1. 1438). Českým králem byl zvolen 27. 12. 1437, 6. 5. 1438 schválen stavy a 29. 6. 1438 korunován. Zemřel náhle na úplavici v Langendorfu (Nesmily, Neszmély) u Ostřihomě, když se vracel z tažení na Turka. Byl pochován ve Stoličném Bělehradě (Székesfehervár). |