panovnici_h.jpg, 94kB

Kníže Bořivoj I.
(¤ asi 852, † asi 889), pražský kníže Čechů

„První historicky doložený Přemyslovec, který se svým moravským křtem vzepřel kmenovému sněmu a na nové ideologii založil vzrůstající moc svého rodu.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu). Roku 872 se zúčastnil boje s Franky. Oděv knížete zdobí velkomoravské gombíky a další dobové ozdoby inspirované sbírkami kolínského muzea. Zdobená sekera mohla být knížecím atributem. Za Bořivojem je první křesťanský kostelík v Levém Hradci a knížecí stolec. Znaky za knížetem jsou staročeským citátem v nejstarší formě hlaholice: „Slava tebě, Gospodi, že jesi mně dal dobyti jutra sego“ (díky ti, Pane, že jsi mi dal dočkat se jitra tohoto) − je to 47. verš z první staroslověnské legendy. Bořivoj I. je pokládán za vlastního zakladatele přemyslovského státu.

Kněžna Ludmila
(¤ asi 860, † 921), manželka Bořivoje I.

„..tak v duši Ludmilině vzrostlo prý sémě útrpnosti a pevná důvěra v mír. I vypravuje se, že ve věku stáří často dlela na kolenou a že se modlila, aby král křesťanství v milosti shlížel k jejímu rodu. Tak mluví o Ludmile pověst, ale ti, kdo přihlížejí k přirozenosti tehdejších lidí, spatřují kněžnu jinak; spatřují ji, jak plane vášněmi, a zdá se jim, že pokud jde o prudkost a záští, byla sestrou Drahomířinou.“ (Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého) Svatá Ludmila má kolem krku závoj, jímž byla uškrcena na popud své snachy Drahomíry dvěma vrahy. Je zajímavé, že v předkřesťanských dobách byly ve slovanském prostředí vdovy uškrceny a pohřbeny s manželem. Ludmila ale přežila manžela o mnoho let. Závoj je atribut, se kterým je zobrazována jako světice. Hedvábné šaty kněžny jsou zdobeny vzorem převzatým z nálezů v hrobu sv. Ludmily. Svíčky v pozadí souvisí s legendou, v níž se nad Ludmiliným hrobem vznášela světýlka. Zavražděna byla v noci z 15. na 16. září 921 na svém hradě Tetíně.

Kníže Spytihněv I.
(¤ 875, † 915), syn Bořivojův a Ludmilin český kníže od roku 894

„Stál v čele poselstva českých knížat, která se v roce 895 dobrovolně poddala východofranckému králi a vystoupila tak ze svazku s Velkou Moravou. Pravděpodobně tvůrce nejstaršího přemyslovského „hradského“ systému − středočeské knížecí domény. Za své vlády založil, či na nepřátelích dobyl řadu hradišť, na dobyté Budči dal vystavět rotundu svatého Petra a dovršiv čtyřicet let svého života, odešel z tohoto světa k hvězdám.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu) Jeho hedvábný oděv je zdoben dobovým vzorem a zbroj stále nese velkomoravské prvky. V pozadí je knížetem založený kostelík Petra a Pavla v Budči.

Kněžna neznámého jména
(¤ ?, † asi 918), manželka Spytihněvova

„Zda měl Spytihněv nějaké potomky, nevíme. Manželku samozřejmě měl − je velmi pravděpodobné, že jí byla žena, která byla pohřbena několik let po smrti muže do jeho hrobky. Měla náušnice, které lze datovat nejvýše do prvních desetiletí 10. století. Pokud měla nějaké syny, pak sotva přežili rok 921, smrt Vratislavovu. Z písemných pramenů o ní nic nevíme.“ (Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců) „Ženy dávných českých vládců se v psaných pramenech objevovaly jen zřídka − pokud na svých bedrech nějakou dobu nesly břímě vlády, pokud nějaký jejich skutek (ať již chvályhodný , ať zatraceníhodný) byl hoden zaznamenání.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu). Zobrazena v hedvábných šatech s byzantským vzorem třímá v ruce obvyklé nástroje žen v domácnosti.

Kníže Vratislav I.
(¤ 888, † 921), bratr Spytihněvův

Český kníže od r. 915. Oženil se asi r. 906 s Drahomírou. Byl otcem Svatého Václava a Boleslava I. Druhý syn Bořivoje a Ludmily byl nastolen po smrti svého bratra Spytihněva. S manželkou měli snad sedm dětí: tři syny a čtyři dcery. Vládl přímo pouze ve středních Čechách, vévodové ostatních částí země mu byli poddáni jen formálně. Podle pozdní uherské tradice měl kontakty (patrně vojenského charakteru) s Maďary. Zemřel mlád, podle legend mu bylo 33 let. Je oblečen v drátěné košili, která bývá spojována s jeho synem, sv.Václavem. Třmeny na sedle, vyobrazené podle nálezů ve Zbečně, jsou z 10. století.

Kněžna Drahomíra ze Stodor
(¤ ?, † ?), manželka Vratislavova

„...a stalo se, že žena toho kmene sňatkem spojena jest s Vratislavem knížetem českým, a že se z ní narodil Václav svaté paměti. Ta žena jest pak Drahomíra. Je kněžna války, je paní bojů. Je ženou obrany a dýchá pomstychtivostí.“ (Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého) „Pocházela z lutického kmene Havolanů, polabských Slovanů sídlících na řece Havole v dnešním Německu. Po Vratislavově předčasné smrti vládla načas za nezletilého syna Václava. Zprávy o ní mizí po boleslavské vraždě, kdy uprchla do Charvát patrně mimo Čechy.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu) Kontroverzní kněžnu zdobí šperky inspirované archeologickými nálezy z okolí řeky Havoly ve východním Německu. Hedvábné tkaniny byly na naše území jistě dováženy obchodníky z východu, knížata i kněžny byli do těchto drahocenných tkanin nepochybně oděni.

Kníže Václav I., zvaný Svatý
(¤ asi 907, † zavražděn asi 935), Syn Vratislava a Drahomíry

Vládl od roku 924 nebo 925. Patron České země, je netradičně vyobrazen ve své světské podobě v dobových šatech. Kníže nese relikviář s ostatky svatého Víta, které uložil ve zbudované rotundě sv. Víta, předchůdkyni Svatovítského chrámu. Vzor na pozadí je převzat z rukopisu Gumboldovy legendy o svatém Václavovi. Zavražděn družiníky svého bratra Boleslava asi 28. 9. 935. Ovládal středočeskou přemyslovskou doménu. Roku 929 se poddal saskému králi Jindřichu I. Výrazem uzavřeného spojenectví byl ostatek sv. Víta předaný při té příležitosti Václavovi Jindřichem. Zasloužil se o prohlubování křesťanství v Čechách. „Pro osvícené a mírumilovné panovníky v oněch dávných dobách místo nebylo. Ostatně ani Václav takovým panovníkem zcela jistě nebyl.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu) „Vedle moudrosti slynul Václav i krásou tváře a silou a v míře přehojné propůjčena mu milost, která jímá lidské srdce. Nelze však uvěřit, že ta láska připomínala něžné pacholátko nebo ženu bezpřestání plačící, nikterak! Byla plna vášnivosti a její prudkost podobala se síle Václavova bratra, který se jmenoval Boleslav. Byli to synové téže matky.“ (Vladislav Vančura: Obrazy z dějin národa českého)

Neznámá matka
Václavova syna jménem Zbraslav

„...Jednou z nejvíce záhadných otázek Václavova životopisu je otázka, zda byl ženat či ne. Dokud se myslelo, že byl zabit roku 929, bylo snad možné uvažovat, že ještě nestačil splnit základní povinnost knížete a zajistit pokračování rodu. Víme− li ale nyní, že zemřel roku 935, musíme se tedy nad touto otázkou znovu pozastavit. Vcelku tedy z celé historky (z Druhé staroslověnské legendy) a také Kristiana dosti jasně vyplývá, že Václav byl, jak se na knížete slušelo, ženat, že však z tohoto manželství neměl žádné mužské potomky. Je ale dobře možné, že s nějakou poboční ženou měl syna Zbraslava, který ovšem brzy zemřel, nepochybně ještě před svým otcem.“ (Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců) S družinou knížete Václava je vyobrazena matka Zbraslavova, jehož otcem byl kníže Václav I. Neznámou ženu zdobí šperky velkomoravského typu.

Kníže Boleslav I., zvaný Ukrutný
(¤ asi 915; † 15. července asi 972)

Bratr Václava I., český kníže, vládce Čech, Prahy a Krakova. Pozadí je převzato z rukopisu Gumboldovy legendy o svatém Václavovi. Se svatováclavskou zbrojí (jež byla rodinným dědictvím) je vyobrazen údajný bratrovrah, kníže Boleslav I., slavný rozmnožitel knížectví. U sebe má některé ze svých potomků, (zleva): Doubravku − pozdější polskou kněžnu, Mladu − abatyši v klášteře sv. Jiří a svého následníka − Boleslava II. „Až do nástupu Boleslava k moci bychom měli hovořit spíše o přemyslovských dějinách − až za bratrovrahovy vlády se začaly psát dějiny české. Na počátku jeho panování vládnou Přemyslovci malou částí českého území, disponují sotva několika desítkami bojovníků. Po necelých čtyřech desetiletích vlády po sobě umírající Boleslav zanechává mocný středoevropský stát zahrnující nejen celé Čechy, ale i většinu Moravy, část Slezska, Malopolska, snad i Slovenska, Boleslavovi bojovníci stojí až u Červeňských hradů na hranicích Kyjevské Rusi. Ozbrojené síly Boleslavovy země čítají již několik tisíc mužů... Vnucuje se otázka, kdo se v době rodícího se svatováclavského kultu opovážil nechat pohřbít před Václavovým hrobem? A hned se nabízí odpověď: hrob K1 je hrobem Boleslava I., v hrobě K2 byla pohřbena Boleslavova manželka. Naznačená domněnka je možná trochu odvážná, ale nevrhalo by to poněkud jiné světlo na „ukrutného“ Boleslava? Jen kající muž by se nechal pohřbít před hrobem uctívaného světce, který zahynul jeho rukou. Hroby K1 a K2 jsou s Václavovým shodně orientovány. A kdo se chtěl poklonit ostatkům sv. Václava, stoupl na hrob jeho vraha.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu)

Kněžna Biagota
(¤ ?, † ?) − znamenitá manželka Boleslavova

„.Patrně manželka českého knížete Boleslava I. Její existence je doložena pouze několika mincemi, které vedle Boleslavova jména nesou i jméno Biagota se zkomoleninou slova „coniunx“, manželka. Snad šlo o cizinku. Podle jména bychom mohli usuzovat na její germánský původ, nověji se objevila i filologická hypotéza o původu Biagoty z východního Bulharska. Obě varianty by odpovídaly „sňatkové politice“ raně středověkých vládců, která se mnohdy odehrávala napříč celým kontinentem. Známe jen a jen její jméno, navíc možná zkomolené při zhotovování mincovních razidel.“ (Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu) Předpoklad o jejím bulharském původu umožnil obléci ji do roucha a šperků byzantského typu v Bulharsku tehdy nesporně užívaných.

previous.jpg, 13kBnext.jpg, 13kB
    © jph 2017